Dopoledne kolem 10. hodiny jsme měli sraz v hostelu, kde bydleli naší angličtí hosté. Pomocí metra a tramvají jsme se dostali na Pohořelec, kde je Národní památka písemnictví. Tam nás přivítali pan Dachovský, Radka Vodseďálková a tlumočník Jindra Mareš. Navštívili jsme tam starou knihovnu v různém slohovém stylu. Spatřili jsme také nejstarší knihu, ale byla tam pouze její kopie. Víte, v dnešní době je všechno možné...

Pak nás zavedli do jedné místnosti ve stejném domě, kde nás pan Dachovský přivítal. Pověděl nám něco o České unii neslyšících (organizace, která se zabývá kulturou neslyšících a organizuje akce pro neslyšící). Pak nás přivítala paní, která pracovala v Památníku, a pověděla nám historii o písemnictví… Abychom to uznali, byla to velice zajímavá hodina a pak nás občerstvili chlebíčkami a pití...mňamky!

Rychle jsme se pak přemístili do Vysočan, kde jsme měli rezervované místo v čínské restauraci… samozřejmě jako vždy tam vznikl chaos. To víte, s čínskými lidmi komunikovat, fakt to nestojí za prožití …? Naštěstí jsme byli blízko určeného místa, kde jsme měli strávit odpoledne další zajímavou přednáškou. Přednášku za organizaci Pevnost vedli Radka Nováková a Petr Vysuček. Nejdřív se povídalo o fungování této organizace a pak byla hodina, kde jsme se učili znakový jazyk. Ale ne jen tak… Angličané se učili český znakový jazyk a my češi BSL…byla legrace. Moc se nám těch slovíček do svých hlaviček nevešlo… ale i tak jsme se něco naučili ? . Pak jsme šli na večeři, opět poblíž Pevnosti, tam jsme si pokecali, najedli, napili se… a na to navazoval večer opět v organici Pevnost. Právě se konalo pravidelné setkání neslyšících i slyšících studentů znakového jazyka. Myslím si, že jsme si celkem pokecali a pobavili, zasmáli, atd… Ale ke konci se nám i Angličanům zavíraly oči…měli jsme za sebou velice náročný den… Den se zakončil naším doprovodem Angličanů do hostelu…tam se určitě pokračovalo v zábavě, ale já jsem tam už nebyla.