Obsah těchto projektů nemusí vyjadřovat stanovisko Evropské unie či Národní agentury ani nezakládá odpovědnost z jejich strany.

Deaf Youth Culture

Kultura mladých neslyšících

 
     

109277

 

finančně podpořili:

Evropská unie

Evropská unie

 

Agentura Mládež

Agentura Mládež

 


seznam publikovaných článků

INFO-Zpravodaj

GONG

UNIE

SIGNMatters

SIGNMatters
články

Rozhovor s Ivanou Tetauerovou

  • Vedoucí projektu "Deaf Youth Culture" Mgr. Ivany Tetauerové jsme se zeptali na to, jak tento projekt, spočívající ve výměnných pobytech české a anglické mládeže vznikl, a co obnáší jeho organizace.
  • Před dvěma lety, když jsem byla na studijním pobytu v Anglii, jsem se seznámila s neslyšícím studentem Oliverem, který se těchto projektů sám několikrát zúčastnil a loni jej se svou přítelkyní organizoval. Neslyšící Angličané se díky těmto projektům mohli doposud podívat do Švýcarska, Ruska, Japonska a na Island. Pak, když už jsem byla zpět doma v Čechách, mne Oliver zkontaktoval s tím, zda bychom nechtěli my, neslyšící z České republiky, uskutečnit výměnu mládeže s Velkou Británií. Nápad se mi okamžitě zalíbil, a tak jsem začala jednat. Obrátila jsem se na Českou unii neslyšících se žádostí o podporu pod záštitou této organizace. Pak jsem se sháněla po někom dalším, kdo by byl se mnou ochoten obětovat svůj volný čas pro tento projekt a jeho realizaci a být mým asistentem. A musím říci, že jsem měla štěstí a našla velice spolehlivého mladého člověka s výbornými organizačními schopnostmi. Je jím můj spolustudující z FF UK v Praze Martin Novák.

  • Můžeš projekt ve stručnosti představit?
  • Jedná se o výchovně vzdělávací program EU "Mládež", zahrnující projekty výměny mládeže pro handicapovanou a znevýhodněnou mládež. Museli jsme sepsat projekt, připravit program pro obě skupiny, vypočítat finanční náklady, zkrátka obhájit náplň toho projektu, za jakým účelem se bude konat a jaké dopady projekt na naši českou komunitu neslyšících bude mít, protože se prochází velmi přísným výběrem. Naším tématem projektu byla Deaf Youth Culture, z čehož jasně vyplývá náš záměr – tedy seznámit se s jinou kulturou neslyšících a všemi jejími aspekty, které ji neodmyslitelně doprovázejí.

  • Proč jste se do toho pustili?
  • To je přece jasné. Chtěli jsme, aby i čeští neslyšící dostali tu možnost podívat se do zahraničí a porovnat tak možnosti neslyšících v cizině s těmi našimi (ať se již týče vzdělávání, kompenzačních pomůcek, možností v zaměstnání, organizací, apod.), poznat kulturu a jazyk jiných neslyšících. To už samo o sobě vypovídá o tom, jak je důležité takové projekty organizovat. Myslím, že jsme zatím jediní v ČR, kdo výměnný projekt tohoto typu pro mladé neslyšící zorganizoval mimo školu. Na podzim do Čech zavítá naopak anglická skupina, kterou zasvětíme do kultury naší – české.

  • Museli jste se potýkat s nějakými problémy?
  • Byli jsme rádi, že přesto, že jsme podávali poprvé nějaký projekt, nám jej agentura schválila a pak šlo vše ráz na ráz. Vlastně první část výměny pro nás nebyla tak složitou záležitostí, neboť o program se postarala anglická skupina. Čeká nás druhá část projektu, kde bude záležet zejména na nás, organizátorech, abychom vše zvládli tak, jak jsme si naplánovali, až přijede anglická skupina k nám do ČR. Bude zapotřebí skutečně hodně spolupráce i s účastníky projektu, abychom se s žádnými problémy nemuseli potýkat. S ohledem na tu skutečnost, že jsme přípravám věnovali a věnujeme maximální úsilí a pozornosti směřující ke snaze zajistit nejen pro zahraniční hosty co nejrozmanitější a nejpoutavější poznávací a kulturní program týkající se kultury českých neslyšících, jsem přesvědčena, že i tento projekt bude mít pozitivní účinek a přinese všem účastníkům cenné poznatky a nezapomenutelné zážitky.

  • Všichni účastníci, se kterými jsem mluvila, byli z pobytu v Londýně nadšení. Jaký pocit z toho máš ty? Povedlo se to?
  • Samozřejmě že jsem moc ráda, že byli naši účastníci s projektem spokojení a pobytem v Anglii nadšení. To je pro nás velká odměna, neboť je vidět, že jsme s Martinem projekt nedělali nadarmo. Čeští účastníci výměnou navázali nová přátelství, s překvapením zjišťovali, jak multikulturním národem Angličané jsou. A samozřejmě, jak jsem již říkala, mohli se naučit i něco z jejich britského znakového jazyka (BSL), seznámit se s tamější kulturou neslyšících, jejich vzdělávacími podmínkami i možnostmi co se týče zaměstnání, se životním stylem a zvyky Britů, neboť víkend každý strávil v rodině anglického neslyšícího. Navštívili jsme základní školu pro neslyšící v Brightonu, univerzitu v Readingu, na které studují i neslyšící obory jako drama, sport, učitelství, výtvarné umění a Deaf Studies – což je v překladu něco jako nauka o Neslyšících. Kromě toho jsme měli možnost navštívit televizní stanici BBC a s ní i studio, kde se natáčí anglický „televizní klub neslyšících“ See Hear!, který je vysílán každý týden v sobotu. I zde pracují neslyšící ve funkcích jako je kameraman, moderátor, scénárista, což nás příjemně překvapilo a sám vedoucí je neslyšící. Rovněž jsme se zúčastnili fundraisingové soutěžní akce na téma „Country“, kterou zorganizovala právě anglická skupina. Nejen že jsme se všichni pobavili a zasoutěžili si (naše česká skupina dokonce i vyhrála) – ale angličtí účastníci projektu si tak vydělali nějaké finance na pobyt tady u nás. I to je jedna z věcí, které se od nich můžeme učit – již jsme na jejich podnět v únoru společně zorganizovali podobnou akci – Valentýnskou party, díky níž jsme si přivydělali nějaké finance na uskutečnění projektu. Myslím, že si účastníci jistojistě odnesli z výměny mnoho cenných zkušeností a vědomostí, které mohou uplatnit u nás nejen ve svém osobním rozvoji ale i pro společnost.

  • Jak bude probíhat návštěva Angličanů v Praze?
  • Program pro Angličany jsme připravili na podobné bázi, jako oni pro nás, tedy je seznámíme s našimi organizacemi pro neslyšící jako je např. ČUN, FRPSP, Pevnost a jejich službami, dále co se týče vzdělávání neslyšících; navštívíme některé školy pro sluchově postižené a seznámíme je se studijními obory na vysokých školách, určenými převážně pro neslyšící studenty. Budeme téměř denně pořádat společné workshopy na různá témata týkající se  kultury českých neslyšících a osobnostního rozvoje, diskutovat o tom, jak se jim líbilo v českých rodinách a co zjistili o českých zvycích, navštívíme rovněž divadelní festival Mluvící ruce, který bude pořádat ČUN a určitě by byla velká škoda, kdyby umění našich divadelních a pantomimických souborů neslyšící z Anglie neviděli. Rádi bychom je vzali na jedno z tlumočených představení do ČZJ v divadle Nablízko – na Tracyho tygra. Kromě toho je samozřejmě provedeme Prahou, městem v srdci Evropy. Uskutečníme i poznávací výlet na Památník Terezín…Program máme nabitý ažaž, myslím, že se u nás zajisté nudit nebudou!

  • Chtěla bys v budoucnu pokračovat v podobných projektech?
  • Samozřejmě, ráda bych! Moc mne těší, že jsou reakce z pobytu kladné a je vidět, že neslyšící mají o takové akce zájem. O to víc mne to baví. Jen je škoda, že je u nás takových možností pro mladé poměrně málo, proto bych ráda, aby měli naši čeští neslyšící možností víc a to i ti, kteří již nestudují, ale pracují. Kdo se projektu neměl možnost zúčastnit, nemusí být smutný, po létě bychom chtěli připravit setkání formou besedy v klubu ČUN, kde budeme informovat o průběhu projektu, o odlišnostech mezi anglickou a českou kulturou neslyšících a kde se budete moci rovněž na cokoliv zeptat. A pokud se chcete s neslyšícími z Anglie setkat osobně? Není problém. Na www.ticho.cz po prázdninách zveřejníme termín, kdy se angličtí účastníci projektu objeví v Praze, takže i vy budete mít možnost se jich zeptat na vše, cokoli vás z jejich země a kultury neslyšících zajímá.

    Pro zájemce – naše webová stránka týkající se tohoto projektu: www.exchange.cun.cz

    Kristina Kratochvílová

     Zpět

     


     

    Mladí neslyšící v Anglii

    První fáze projektu "Deaf Youth Culture" podporovaného Evropskou Unií a spočívajícího ve výměnných pobytech neslyšící mládeže z České republiky a Velké Británie, se uskutečnila od 10. do 19.května. Pobytu v Anglii se účastnilo deset mladých lidí (Markéta Spilková, Andrea Kalců, Michaela Camperová, Daniela Pořízková, Jitka Šobáňová, Honza Wirth, Mirek Gavelčík, Matyáš Čuřík, Jakub Železný a já, Lenka Richterová). Organizátory tohoto výměnného projektu a vedoucími naší skupiny byli Mgr. Ivana Tetauerová a Ing. Martin Novák.

    Přihlášených do projektu bylo samozřejmě více, ale vybráni byli ti, kteří nejlépe splňovali určitá kritéria. Podmínkou bylo ovládat znakový jazyk a základy anglického jazyka. V Anglii jsme měli poznávat kulturu a vzdělávání tamějších neslyšících a samozřejmě město Londýn.

    V pondělí 10. května 2004 jsme odlétali z letiště Ruzyně v 15:40 h. Moc jsme se do Anglie těšili, většina z nás jela do Londýna poprvé. V Anglii nás čekalo první překvapení, a to bylo metro. Viděli jsme, že je to spletité bludiště a mnohem větší než u nás v Praze. Nejdříve jsme se v něm nemohli vyznat, ale pak jsme si na něj zvykli. Naštěstí nás ale na letišti vyzvedli dva neslyšící Angličané a společně s nimi jsme jeli na  Russell Square, kde se nacházel hostel, ve kterém jsme měli být ubytováni. Venku před zastávkou metra na nás čekali angličtí účastníci výměnného pobytu. Začali jsme se seznamovat. Byli jsme docela překvapeni jejich vzhledem a původem. Ne všichni byli totiž původem z Anglie. V Londýně je mnoho přistěhovalců, například jedna dívka pocházela z Nigérie a jiný chlapec měl předky z Pákistánu. Ale rychle jsme si na ně zvykli a skamarádili jsme se. Do pokojů v hostelu nás organizátoři rozdělili tak, že každý Čech byl s Angličanem. Večeři jsme měli v restauraci, tam jsme se začali učit jejich prstovou abecedu, abychom se mohli nějak domluvit. Jejich abeceda je poměrně odlišná od naší. Já si myslím, že to bylo bez větších problémů.

    Organizátoři pro nás připravili spoustu akcí, které se nám líbily. Navštívili jsme anglické organizace BDA (British Deaf Association) a NDCS (The National Deaf Children´s Society). BDA je podobná organizace jako u nás ČUN, ale zaměřuje se hlavně na vzdělávání lidí ve věkové kategorii od 18 let výše. Nabízí zde kurzy znakového jazyka, pomáhají shánět neslyšícím zaměstnání a v sociálních otázkách, vydávají časopis SignMatters, pořádají různé akce pro neslyšící apod. NDCS je organizace určená rodičům neslyšících dětí i dětem samotným, připravuje pro ně akce, přednášky (podobně jako naše FRPSP). Byli jsme i v Readingu na univerzitě (tam jsme byli celý den, měli pro nás připravený divadelní workshop), na základní škole pro neslyšící v Brightonu (asi dvě hodiny autobusem od Londýna). Během pobytu se konaly různé workshopy a přednášky. Bylo to zajímavé. Samozřejmě jsme si také byli prohlédnout Londýn a jeho památky. Nejprve jsme navštívili známou část Londýna – Baker Street. Tam bylo založeno první metro na světě, v roce 1863. Také se tam nachází socha známého detektiva Sherlocka Holmese. Pak známé muzeum voskových figurín, kde jsme viděli slavné osobnosti – například královnu Alžbětu a princeznu Dianu. Nechyběli ani herci z různého kouta světa – například Julia Robertsová, Jennifer Lopezová, Brad Pitt. „Setkali jsme se“ i s Michaelem Jacksonem, Naomi Campbell a mnoha dalšími. Po prohlídce muzea jsme se vydali do centra Londýna. Byli jsme i na největším ruském kole světa, které se jmenuje London Eye. Kolo má hodně kabin, odkud je krásný výhled na Londýn. Viděli jsme zdálky Buckinghamský palác, Parlament, Big Ben a další pamětihodnosti. Big Ben a Buckinghamský palác jsme si později prohlédli i zblízka. Při prohlídce Londýna jsme nezapomněli ani na červené dvoupatrové autobusy, které jsou pro Anglii typické. Také jsme se v nich svezli. Viděli jsme i typické anglické červené telefonní budky. Zaujal nás Piccadilly Circus – to je náměstí, kde je známá rohová budova, na které jsou osvětlené reklamní tabule. Také jsme měli možnost podívat se do čínské čtvrti v Londýně. Tam byly čínské restaurace jedna vedle druhé, a nejen restaurace, ale i spousta obyvatel z Číny.

    O víkendu jsme byli každý u rodiny, většinou po jednom, ale někteří Angličané vzali i dva Čechy. To z toho důvodu, že ti, co bydleli mimo Londýn, zůstávali o víkendu v hostelu. Já jsem byla s Andreou u organizátorky z anglické strany. O víkendu měl každý vlastní program, akorát v sobotu jsme se všichni opět sešli poblíž hostelu, kde se konaly zábavní hry na téma „Country“. Něco jako u nás Hry bez hranic. Angličtí organizátoři nás rozdělili do osmi skupin po osmi lidech podle států. My jsme samozřejmě reprezentovali Českou republiku. Soutěžily země ČR, Island, Irsko, Čína, Mongolsko, Maroko, Palestina a Austrálie. Hry byly zajímavé a skončily ve 23 hodin vítězstvím České republiky. Museli jsme plnit rozličné úkoly, například odhad ceny obrázku (telefonní budky, bot, hodinek a robota), vytvoření vlaštovky a její odhození  co nejdál, co nejrychleji sníst porci jídla, hrát pantomimu...apod. Jako porota vystupovali diváci, kteří se přišli na naše hry podívat.

    V dalších dnech jsme byli navštívit Greenwich, kde se nachází poledník procházející Londýnem, Tower Bridge – zvedací most, televizi BBC. Nechyběl ani sport. Předposlední den se konal rozlučkový večírek, kde proběhlo vyměňování adres a čísel mobilů. Ve středu jsme pak odlétali zpátky do Prahy v 17:40 anglického času a přílet byl v 20:25 českého času. Celý pobyt se nám moc líbil, získali jsme nové zkušenosti a cenné informace, naučili se pár anglických znaků a anglickou prstovou abecedu, byli o anglická slovíčka bohatší. Už se těšíme, až naši noví kamarádi přiletí v říjnu do Prahy a opět se shledáme!!!

    Lenka Richterová

     Zpět

     


     

    Valentýnská zábava

    V den svátku Valentýna, v sobotu dne 14. února 2004 se v ČUN v Dlouhé ul. 37 v Praze uskutečnila Valentýnská party. Zorganizovali ji účastníci a vedoucí projektu Deaf Youth Exchange, za účelem fundraisingu této výměnné akce.

    V klubu se sešel hojný počet mladých neslyšících, nechyběli ani neslyšící přátelé z Moravy, kteří se přijeli i přes takovou dálku pobavit a seznámit s dalšími novými neslyšícími nebo i slyšícími, kteří se v ČUN učí český znakový jazyk. Všichni měli přijít v něčem červeném, takže se to tu „červenáčky“ jen hemžilo. Klub byl vyzdoben červenými balónky a srdíčky, prostě nálada jak se na Valentýna sluší a patří.

    Za doprovodu hudby se zde hrály různé hry, soutěžilo se v párech, ve skupinkách a i jednotlivci měli co dělat a kdo právě nesoutěžil, bavil se už jen prostým pohledem na soutěžící. Rozhodně tu nechyběla legrace a smích. Zvláštním bonbónkem večera byla dlouhotrvající hra „Bottle game“, při níž se soutěžící snažili svou minci co nejblíže přiblížit k láhvi s drinkem, kterou si vybrali. Hra to byla napínavá a o půl jedné ráno, kdy měl zaznít konečný signál, se všichni snažili honem rychle se nejlépe trefit a láhev tak vyhrát. Každý se mohl občerstvit v baru, kde se nabízely všelijaké možné „Valentýnské speciality“. Plesání trvalo do tří hodin ranních. Zúčastnění se ke konci jen neradi a pomaličku rozcházeli, s myslí plnou nových zážitků. Všichni se očividně dobře pobavili a ještě se vyptávali, kdy se bude podobná akce konat. To byla pro nás organizátory pocta!

    Velký dík patří předsedovi ČUN Praha Františku Tichému, který nám poskytl prostory v klubu, bez nichž bychom tuto párty nemohli uskutečnit.

    Text: Mgr.Ivana Tetauerová

     Zpět

     


     

    Projekt výměny neslyšící mládeže

    DEAF YOUTH CULTURE

    Ve dnech 10.-19.5. 2004 proběhla první fáze projektu „Deaf Youth Culture“ - "Kultura mladých neslyšících". Tento projekt jsme spolu s mým spolužákem z Filozofické fakulty UK v Praze Martinem Novákem zorganizovali pro mladé neslyšící ve věku 18 - 25 let. Jednalo se o výměnu neslyšící mládeže z České republiky a Velké Británie. Z ČR se tohoto projektu, jenž byl uskutečněn s podporou Evropské unie, zúčastnilo celkem deset mladých neslyšících - Andrea Kalců, Daniela Pořízková, Jitka Šobáňová, Lenka Richterová, Markéta Spilková, Michaela Camperová, Jakub Železný, Jan Wirth, Matyáš Čuřík a Mirek Gavelčík. Přihlášených do projektu bylo samozřejmě více, byli vybráni ti, kteří nejlépe splňovali určitá kritéria. Podmínkou bylo ovládat znakový jazyk a základy anglického jazyka. V Anglii jsme měli, jak již název projektu napovídá, poznávat kulturu a vzdělávání tamějších neslyšících a také něco o Velké Británii a jejím hlavním městě - Londýně.

    Jak to tedy vše probíhalo? V pondělí 10.května 2004 naše skupina dvanácti neslyšících z ČR odjížděla na desetidenní výměnný pobyt, který nám z české strany podpořila Česká unie neslyšících (ČUN) a z anglické strany British Deaf Association (BDA). S Martinem jsme byli samozřejmě plni očekávání, jaké to bude, jelikož to bylo poprvé, co jsme takový projekt organizovali a uskutečňovali.

    Když jsme v Anglii přistáli na londýnském letišti Gatwick, čekali zde na nás dva mladí neslyšící Angličané, kteří nás měli dovést za druhou skupinou do hostelu. Kromě nich zde byli i štáb ze See Hear, což je obdoba našeho Televizního klubu neslyšících v ČR. Ti nás filmovali téměř celou cestu do hostelu, kde jsme se setkali se druhou skupinou z Velké Británie a jejími dvěma vedoucími, Oliverem a Lydií.

    Tento první večer byl, jak jinak, v duchu seznamování započat v restauraci Fish & Chips, kde podávali to nejtypičtější anglické jídlo - rybu s hranolky. Každý účastník se měl všem představit a dostali jsme trička, kde byly vlajky obou našich zemí - britská a česká a jméno každého účastníka. U stolu jsme seděli tak, abychom měli naproti sobě účastníka z anglické strany. Každý se hned snažil komunikovat s cílem poznat toho druhého, takže ruce ve vzduchu jen lítaly. Protože čeští účastníci přirozeně neovládali britský znakový jazyk, komunikovali mezi sebou mezinárodním znakovým jazykem a hned se učili britskou prstovou abecedu, která všem připadala velice zajímavá.

    A co se dělo v dalších dnech? Výměna mládeže je zaměřena na setkání mladých lidí z různých zemí světa za účelem poznnání země hostitele, jazyk, historie a samozřejmě jejich životního stylu a způsobu života. Mladí tak mohou navazovat nová mezinárodní přátelství, budovat porozumění a navzájem si tak vyměňovat informace a zkušenosti. To je přesně ta skutečnost, kterou jsme zažili během desetidenního pobytu v Londýně. Naučili jsme se něco o britské komunitě neslyšících, jejich kultuře a dále britský znakový jazyk (BSL), historii tamějších neslyšících včetně kulturních aspektů většinové britské populace.

    Během našeho pobytu v Londýně jsme navštívili dvě hlavní britské organizace pro neslyšící - British Deaf Association (BDA) a National Deaf Children´s Society (NDCS). Dozvěděli jsme se hodně o tom, jaké aktivity pořádají a jaké služby neslyšícím Britům poskytují a také o kulturních akcích, které organizují pro své členy a rodiny s neslyšícími dětmi. NDCS funguje na podobné bázi jako naše Federace rodičů a přátel sluchově postižených (FRPSP), která, jak všichni víme, poskytuje podobné služby jako jsou přednášky, semináře, pobyty pro rodiče sluchově postižených dětí a pro děti pořádá různé aktivity ve formě kroužků, víkendových akcí a táborů. BDA je zaměřena podobně jako u  nás ČUN, tedy poskytuje služby spíše již dospělým neslyšícím např. v sociálních otázkách a jejich slyšícím přátelům (kurzů znakového jazyka), během roku pořádá kulturní akce pro neslyšící apod. Organizaci vedou sami neslyšící. Též jsme se dozvěděli neméně zajímavé informace o nově založené organizaci International Deaf Children´s Society (IDCS), která je velmi zajímavá svými službami - zaměřuje se na pomoc neslyšícím dětem v chudých rozvojových zemích, kde šíří osvětu týkající se vzdělávání neslyšících, výuky znakového jazyka,  zabezpečují finanční podporu pro tamější školy a organizace pro neslyšící apod.

    Též jsme měli možnost shlédnout fotbalové utkání neslyšících fotbalistů z Fulhamu proti slyšícímu klubu, kdy neslyšící vyhráli. Další večer jsme pro změnu navštívili klub neslyšících v Londýně. Velice nás překvapilo, že to ve skutečnosti není klub neslyšících, ale veliká hospoda, kde se neslyšící pravidelně každou středu scházejí a bylo jich tak kolem stovky, že to vypadalo jako by zde byla nějaká zábava!

    Další zajímavou zkušeností byla pro nás návštěva univerzity v Readingu, asi půl hodiny vlakem z Londýna. Zde se nás ujal neslyšící student posledního ročníku divadelního oboru a provedl nás areálem univerzity, kde mohou sluchově postižení studovat obory jako drama, učitelství, sport, výtvarné umění, Deaf Studies (což je něco jako nauka o Neslyšících). Někteří neslyšící, kteří zde studují, jsou ze zahraničí. Slyšící studenti, kteří nastoupí na tyto obory, se musí učit BSL, aby komunikace s jejich neslyšícími kolegy byla bezproblémová. Všichni jsme se shodli na tom, že divadelní obor, který zde neslyšící mohou studovat, je něco jako naše Výchovná dramatika neslyšících (VDN) na JAMU v Brně. Byli jsme hrdí, že ve vzdělávání máme také určité pozitivní možnosti. Deaf Studies je opět obor podobný našemu oboru Čeština v komunikaci neslyšících na FF UK v Praze, kde studují rovněž neslyšící, nedoslýchaví a slyšící studenti a mohou se tak stát tlumočníky znakového jazyka, učiteli neslyšících nebo pracovat ve výzkumu znakového jazyka.

    Během odpoledne v Readingu jsme měli divadelní workshop se dvěma neslyšícími studentkami. Hráli jsme různé hry, zaměřené na spolupráci mezi námi účastníky a poznávání se navzájem. Naše dvě skupiny se tak smísily v jednu, což bylo dobré. Večer jsme shlédli vystoupení tamějších studentů z posledního ročníku divadelního oboru. Byly to tři divadelní hry - mluvené a znakované v BSL zároveň, ale moc jsme tomu dobře nerozuměli, protože BSL samozřejmě moc neovládáme. Také jsme byli docela unavení z workshopu, ale byli jsme rádi, že jsme mohli vidět jak neslyšící a slyšící studenti hrají společně.

    Mezi další aktivity, kterých jsme se v průběhu pobytu zúčastnili, byl workshop na téma Identita neslyšících, kterou vedl neslyšící Tyron Woolfe. Diskutovali jsme o společenských problémech ve světě neslyšících, jak situace vypadala předtím a teď, jak nalézt svoji identitu apod. My Češi jsme uvedli naši odlišnou situaci vzhledem ke komunistické éře, kdy byl znakový jazyk omezován a po Sametové revoluci v roce 1989 se nám otevřely širší možnosti ve vzdělávání neslyšících. Také bylo zajímavým zjištěním, že britský znakový jazyk byl v Británii uzákoněn v roce 2003 - tedy teprve loni - kdežto u nás český znakový jazyk již před šesti lety v roce 1998.

    Víkend jsme strávili v rodinách britských účastníků. Takto jsme měli možnost naučit se a dozvědět se více o britském domácím životě, jídle a zvycích. Zajímavé také bylo to, že Britové, ať už slyšící nebo neslyšící, si před jídlem nepřejí dobrou chuť, kdežto my čeští neslyšící jsme je naučili alespoň zaklepat do stolu, což je náš způsob přání dobré chuti když už ne nahlas.

    V sobotu angličtí účastníci výměnného projektu pořádali Generation Game Night, což byla soutěžní fundraisingová akce za účelem vydělat si peníze na druhou fázi projektu, kdy angličtí účastníci přijedou do České republiky. Soutěž se nesla v duchu "Země", soutěžilo zde osm skupin po osmi soutěžících. Byly zde skupiny jako Skotsko, Izrael, Austrálie, Papua Nová Guinea, Čína, Vánoční ostrovy (věřte mi), Maroko a my - Česká republika. Byla to velká legrace a nakonec vyhrála naše česká skupina, takže můžu s hrdostí říci, že jsme statečně a úspěšně reprezentovali jak naši republiku, tak výměnný projekt, neboť soutěže byly uskutečněny právě na podporu tohoto projektu.

    Naším dalším výletním cílem bylo přímořské město Brighton, kde jsme se vyřádili na pouťových atrakcích u pláže, a pak jsme navštívili tamější základní školu pro neslyšící - Hamilton Lodge School. Někteří z nás navštívili v zahraničí školu pro neslyšící poprvé. Mohli jsme tak opět porovnat naše vzdělávací možnosti v ČR. Vyučují zde podobně jako na našich školách pro neslyšící, ale mají lepší materiální vybavení. Tento den jsme si pořádně vychutnali, neboť bylo moc hezké a slunečné počasí a musím podotknout, že někteří z nás skončili v moři i proti své vůli.

    Poslední den někteří z nás měli možnost navštívit natáčecí studio See Hear ve velké budově televizní stanice BBC. Byla to skvělá příležitost, neboť jsme na vlastní oči viděli, kde se anglický televizní klub neslyšících natáčí a rovněž jsme se zde setkali s neslyšícími zaměstnanci. V Anglii mají skutečně lepší možnosti co se týče zaměstnání. Neslyšící tu pracují jako scénáristé, kameramani, moderátoři, jejich šéf je sám neslyšící. See Hear se vysílá každou sobotu po dobu 45 minut (náš Televizní klub neslyšících v současné době jen jedenkrát do měsíce po dobu 30 minut).

    Samozřejmě, že jsme během pobytu v Anglii zvládli návštěvu tradičních Londýnských pamětihodností a turistických atrakcí jako je např. London Eye, Tower Bridge, muzeum voskových figurín Madamme Tussaud´s. Viděli jsme Big Ben, Parlament, Downing Street, kde žije britský premiér, Buckinghamský palác, Greenwich s nultým poledníkem apod. Také jsme navštívili noční Piccadilly Circus s jeho neónovými reklamami, Čínskou čtvrť a sousední Soho, kde jsme vyzkoušeli vodní dýmky. Též jsme nakupovali, či spíše se jednalo o prohlížení výloh na známé obchodní ulici Oxford Street. Kdo chtěl vidět více, mohl tak učinit v průběhu víkendu, kdy jsme byli rozděleni v rodinách. Též jsme měli malou sportovní událost - hráli jsme něco jako softbal. Během hry jsme zjistili, že některá pravidla pojímáme zcela jinak než angličané, ale i tak jsme si poslední horké odpoledne vychutnali.

    Rozlučkovou párty jsme měli v centru Londýna v pronajatém salónku. Každý z nás dostal krásné společné fotky na památku, pořízené na London Eye. Proběhlo zde pár děkovných proslovů jak vedoucích tak účastníků projektu. Všichni byli šťastní, že mohli potkat nové kamarády, ale zároveň jsme byli smutní, že se vracíme domů. Deset dní skutečně uteklo tak rychle!
        Musím konstatovat, že projekt výměny mládeže je velice výborná zkušenost nejen pro všechny mladé neslyšící lidi, kteří chtějí vědět více o jiných mladých neslyšících, žijících v jiné zemi, poznat více jejich kulturu, jazyky a historii, seznámit se s novými přáteli a sdílet informace společně.

    Kdybych měla říci, co jsme mohli díky této výměnné akci zjistit, je to poznání, že Velká Británie je skutečně multikulturní zemí. Češi nejsou dosud příliš zvyklí potkávat různé lidi z různých zemí - v Anglii to byli Pákistánci, Afričané, Číňané, Indové. I když u nás žijí Romové, přesto mnoho etnik u nás nepotkáme. To byla rovněž zkušenost, mohli jsme se dozvědět naopak něco i z jejich kultur a zvyků.

    Co se týče statutu neslyšících u nás, naše práva se v mnohém zlepšila po roce 1989, což není tak dávno. Výzkum znakového jazyka u nás začal před deseti lety, kdežto výzkum BSL již na počátku let osmdesátých. Co se týče skrytých titulků, my jsme ještě takovou možnost před rokem 1992 neznali, kdežto neslyšící Britové si je mohli vychutnávat již od roku 1978. Jak jsem zjistila, 80% televizních programů na BBC je otitulkováno se záměrem zvýšit toto na 95% - 100% v roce 2008. Avšak nesmíme zapomínat na to, že jsme dosáhli mnohého, vezmeme-li v úvahu takto krátkou dobu. Naše státní televizní stanice ČT1 a ČT2 poskytuje 70% skrytých titulků a dvě soukromé televizní stanice Nova a Prima poskytují 15% otitulkovaných programů, jak je požadováno zákonem. Takto vidíme, že proces titulkování se u nás velmi příznivě a rychle vyvíjí.

    Ohledně vzdělávání neslyšících v České republice, i my můžeme být hrdí na neustále narůstající počet sluchově postižených studentů na univerzitách. Tlumočnické a zapisovatelské služby sice dosud nejsou dostupné na každé střední škole nebo univerzitě, ale zlepšují se každým dnem, krok za krokem, takže doufám, že dosáhneme takové úrovně, kterou jsme viděli ve Velké Británii,  v relativně brzké době. Někteří naši neslyšící studenti již nabyli zkušeností coby studenti v zahraničí nebo jako asistenti učitelů v zahraničí. Tato skutečnost a příležitost zcela jistě napomáhá zvyšovat u neslyšících sebedůvěru a sebevědomí. Stále však můžeme vidět, že mladí neslyšící z Velké Británie mají více možností. My jsme na začátku. Doufám, že se naše možnosti rozšíří, rovněž i díky té skutečnosti, že jsme tento rok vstoupili do Evropské Unie.

    Ještě jednu věc jsme shledali zajímavou: naši hostitelé nás zasvětili do dvou metod, jimiž mohou získat potřebné finance na různé projekty a sice - první, která je i u nás běžná -  výdělek peněz organizováním zábav, her, sportovních událostí, soutěží pro neslyšící apod. Ale druhá metoda, pro nás tak nevšední a nepochopitelná - skupina neslyšících v Anglii si na projekt vydělala například tím, že museli vystoupit na všech 133 stanicích v londýnském metru. Nebo jedinec či skupina prohlásí, že za určitou dobu uběhne určitý počet kilometrů, uplave určitý počet bazénů, nebo porazí všechny v kulečníku apod. Když ten dotyčný akci zvládne na výbornou, zůstanou jim peníze, které do nich investovali jejich neslyšící kamarádi, známí, příbuzní. Myslím, že u nás by to vzhledem k našim tradicím a konvencím zatím neuspělo a spíše by takový způsob vydělávání peněz vyvolal pohoršení. Lidé by takovému způsobu asi neporozuměli. Nevím. Proto jsme se raději drželi prvního způsobu a ještě před uskutečněním první fáze projektu jsme společně s českými účastníky zorganizovali v klubovně ČUN dne 14.2.2004 Valentýnskou party, která se nám moc povedla.

    Doporučuji všem mladým lidem zkusit něco podobného jako je výměna mládeže, dokud jsou mladí, neboť je to velice skvělá příležitost s nezapomenutelnými zážitky!

    Všichni jsme si pobyt ve Velké Británii užili. Vím, že na tento vzdělávací a poznávací pobyt nikdo z nás jistě nezapomene. Každý může svým kamarádům vyprávět, co v Anglii viděl a zažil. Pro ty, kteří neměli tu možnost zúčastnit se a rádi by věděli něco o kultuře anglických neslyšících, bychom rádi po létě uspořádali setkání formou přednášky a besedy v klubu ČUN. Datum konání zveřejníme na našich webových stránkách, kde zájemci mohou zhlédnout i fotografie a další články týkající se výměny neslyšící mládeže: www.exchange.martanek.com.

    Nyní se všichni těšíme na to, že na podzim přivítáme anglickou skupinu v České republice, kdy se uskuteční druhá fáze výměny neslyšící mládeže v Praze.

    Text:  Ivana Tetauerová, vedoucí výměnného projektu

     Zpět

     


     

    Pár otázek jsem položila účastníkům našeho projektu Deaf Youth Culture:

    1) Splnil projekt vaše očekávání?

    LENKA: Ano, byla jsem tam moc spokojená. Moc se mi to tam líbilo, a kdyby byl zase další takový podobný projekt, byla bych moc ráda, kdybyste mne vybrali.

    HONZA: Já jsem nic neočekával, chtěl jsem se nechat překvapit J

    JITKA: Ano, jsem spokojena s organizací i průběhem. Těší mě, že jsem se ho mohla zúčastnit. Obohatil mě o poznání nové země, jejich kultury a zvyků. Líbilo se mi, že jsem mohla poznávat kulturu neslyšících, jejich způsob života a také se učit BSL. Na zápory si už nemohu vzpomenout, protože pocit z celé akce mám dobrý.

    MARKÉTA: Prvně, když jsem viděla plán anglické skupiny připravený pro nás, jsem nebyla nijak nadšená, protože jsem neměla dost informací k vytvoření mých představ o pobytu v Anglii. Nevěděla jsem, co jsem měla očekávat od programu, co mi všechno přinese. Musím se ale přiznat, že se mi pobyt v Londýně moc líbil a mile mne překvapil. Takže můžu říct, že projekt byl nad moje očekávání a velice mne potěšil. Jsem moc ráda a děkuji, že jste mi umožnili pobýt s naší i anglickou skupinou a získat pro mne nové a cenné zkušenosti a kontakty.

    ANDREA: Ano, myslím si, že jsem spokojená. Chyběly tam sice některé věci ze strany organizace Angličanů, ale mohlo to být i třeba horší. Takže nemám co dodat.

    DANIELA: Ano, ano – projekt splnil mé očekávání. Získala jsem dost zkušeností, a také jsem poznala hodně z kultury neslyšících Angličanů.... Jsem moc ráda, že jsem se mohla projektu zúčastnit a jet do Anglie... Naučila jsem se hodně zajímavých věcí...

    MATYÁŠ: Ano, jsem s celým projektem velmi spokojen. Líbila se mi komunikace s anglickými neslyšícími a také jsem byl nadšen Anglií, její kulturou a památkami. Budu velmi rád, pokud tyto aktivity i nadále potrvají.

    MARTIN: Samozřejmě, chtěl jsem poznat kulturu neslyšících v Anglii. Někdy jsem nevěděl, co bude následovat, ale to mi ani moc nevadilo, protože každodenní překvapení má být. Tím to pro mě bylo záhadnější a zajímavější. Poprvé jsem měl možnost spatřit a získat hodně zkušeností, jako nikdy předtím.

    MIREK: Projekt splnil má očekávání, získal jsem nové informace a poznatky o kultuře a zájmech neslyšících ve Velké Británii. Tento projekt byl důležitý i z toho důvodu, že jsme mohli srovnat rozvoj vzdělání neslyšících v Anglii a u nás.

    MICHAELA: Tento projekt Youth Exchange byl skvělý! Abych se přiznala, tak jsem takový výborný projekt nečekala :o)

     

     

    2) Co nového jste se díky tomuto projektu naučili, vaše zkušenosti?

    HONZA: Mezinárodní znakový jazyk, porovnávání kultury neslyšících Čechů a Angličanů, setkal jsem tam s hodně lidmi, kteří pochází i z jiných zemí.

    DANIELA: Celý týden v Anglii mi dal hodně - viděla jsem různé památky, kultury a lidi, je tam hodně smíšených ras a kultur. Anglická skupina pro nás připravila bohatý program, se kterým jsem byla moc spokojená. Za celý týden jsem si ani neodpočinula, jak jsem měla nabitý program, opravdu se mi moc líbil….Jsem ráda, že jsem mohla navštívit školy – univerzitu a základní školu pro neslyšící v Brightonu….Budu na celý život vzpomínat. Opravdu jsem získala hodně zkušeností…

    LENKA: Jsem bohatší o anglickou slovní zásobu. V pohodě jsem se s mladými „deafies“ domluvila nejen znakovou řečí, ale i orálně. To mě potěšilo. Bylo tam mnoho akcí a to se mi taky líbilo, i přednášky v organizacích byly zajímavé. Od neslyšících jsem zjistila spoustu zajímavých věcí, kultura je tam trochu odlišná, třeba mají skoro na všechno příspěvek (sluchadla atd). Jak jsem už v předchozí otázce říkala, byla bych moc ráda, kdybych se mohla zase příště zúčastnit dalšího projektu, tak to tady musím zopakovat. Doufám, že mě zase vezmete, kdyby se nějaký další projekt konal.

    MARKÉTA: Hodně dlouho jsem si přála se dostat někam do zahraničí mezi mladé neslyšící lidi a poznat jejich způsob života, jejich odlišnou kulturu a hlavně jejich zkušenosti ve světě neslyšících. Díky tomuto projektu se mi splnil tento sen. Mohla jsem konečně, společně s neslyšícími z naší skupiny, navštívit některé organizace, školy, setkat se s dalšími neslyšícími a popovídat si s nimi. Nejvíce mne zaujala organizace IDCS. Dále se mi velice líbil sobotní večer, kdy uspořádali zábavný večer pro 8 skupin (včetně naší české skupiny) a soutěžili jsme v různých disciplínách mezi sebou. Na tom si angličtí organizátoři pěkně vydělali, což je podle mne velice dobrý způsob získání peněz pro jiné účely. Myslím si, že by se tohle mělo dělat i u nás – být aktivní a ne čekat, že nám peníze samy spadnou do klína. Naše skupina sice uspořádala Valentýnskou párty, která se moc povedla a bylo by skvělé, kdyby se takových podobných akcí pořádalo víc. Ještě mne nadchlo, jak se neslyšící Angličané (hlavně mladí) scházejí v hojném počtu pravidelně alespoň jednou týdně v místní hospodě. U nás to, si myslím, není. Možná v Pevnosti, ale tam jsem bohužel ještě nikdy nebyla. Kdybych měla možnost někam se znovu podívat, neváhala bych a zkusila bych se znovu přihlásit. Vřele to doporučuji všem, kteří jsou zvídaví, společenští a rádi poznávají nové lidi a jejich zvyky. Zanechalo to ve mně hluboké dojmy a věřím, že budu na pobyt v Londýně ještě dlouho vzpomínat.

    JITKA: Oceňuji především mnoho nových informací. Například: byla jsem překvapena, jak jsou angličtí Neslyšící sebejistí, důvěřují si, otevření. Bylo vidět, že jsou tam lidé milí a slušní, že mají starosti jako každý jiný, ale jsou spokojení s tím, jak se v jejich zemi zachází s pojmem Neslyšící. Libí se mi jejich možnosti studia a práce, kariéry. Oceňuji snahu o integraci neslyšících mezi slyšící děti. Líbí se mi jejich školy a také jejich organizace – systém financování. Služby poskytované těmito organizacemi jsou dobré. Asi jako u nás, ačkoliv s našimi nemám mnoho zkušeností. Líbila se mi celá anglická zemička – domy, jazyk, lidé, metro… Naučila jsem se také vážit sama sebe a také jsem si doufám odvezla několik kilo zdravého sebevědomí, odvahy a víry.

    ANDREA: Pochopila jsem jako nedoslýchavá, co vše neslyšící prožívají. Co je pro ně hodně důležité. Mrzí mě akorát, že jsou jen posedlí kulturou neslyšících. Ostatní, co se děje kolem nich, nepřijímají. Mrzí mě to.  Ale takové ty různé metody vyučování, vzdělávání se mi líbily. Chtěla bych tu nějakou část rozvíjet. Vše se nedá přenést sem, ale určitě vím, že by se měla změnit metoda vyučování neslyšících.  Chtěla bych poznat další vzdělávání a výchovu a kulturu v jiných zemích. V chudých či bohatých zemích. Každý má něco zajímavého, co  by se mohlo přijmout a přizpůsobit se tomu. Například Austrálie, Holandsko, Itálie, Španělsko, Brazílie, Japonsko, Rusko, Indie…

    MARTIN: Překvapilo mě hodně věcí. Neslyšící v Anglii jsou velmi vůči sobě velmi tolerantní a navzájem si pomáhají, a to hlavně těm slabším. Vzdělání je přizpůsobené tak, aby měli neslyšící lepší možnost najít si práci. Díky tomu pracují na místech, které jim přináší potěšení. Také rodiče neslyšících, kteří jsou slyšící, mají zájem o kulturu neslyšících, velmi často i ovládají sami znakový jazyk. Všichni slyšící lidé v obchodech, v barech, prostě kdekoliv, jsou k neslyšícím velmi tolerantní a snaží se jim po všech stránkách  přizpůsobit.

    MICHAELA: Díky tomuto projektu jsem zapadla do skupinky Angličanů, naučila jsem se s nimi komunikovat v angličtině a znakovém jazyce BSL i jejich zajímavou prstovou abecedou. Byla s nimi zábava. Jejich komunikace mne zaujala. Také jsem poznala jejich kulturu neslyšících a pochopila smýšlení o jejich kultuře. Angličané jsou podle mě průbojnější, bojují o svá práva neslyšících a aby neslyšící měli stejné podmínky jako slyšící lidé. Všimla jsem si, že jejich kultura neslyšících je hodně vepředu, tedy je na tom lépe než u nás v Čechách. Například oproti nám Čechům mají lepší podmínky ve školství, v zaměstnání, vysoké dotace od státu, lepší kompenzační pomůcky apod.

    MIREK: Získal jsem nejen nové informace o klubové činnosti, školách, divadle apod., ale hlavně jsem poznal jinou kulturu a společnost, která se liší od naší společnosti. V Anglii jsem viděl mnoho národností a ras žít vedle sebe, což u nás v České republice není moc zvykem. Překvapilo mne, že mnoho neslyšících pracuje v televizní společnosti BBC na profesionální úrovni (např. pracují jako kameramani apod.) Podle mého názoru jsem získal opravdu cenné zkušenosti. Rád jsem se podíval do Anglie, poznal nové lidi. Celkově bych výměnný pobyt hodnotil kladně a naše skupina se určitě vynasnaží, aby se anglickým neslyšícím líbilo také u nás až k nám přijedou na podzim. Určitě doporučuji všem neslyšícím zúčastnit se takových projektů, protože tímto způsobem si můžeme rozšířit obzor a získat spoustu cenných zkušeností.

     

     

    Ivana Tetauerová, vedoucí výměnného projektu

     Zpět

     


     

    BDA Youth Exchange with Czech Republic

     

    Last May, twelve young people from the Czech Republic joined thirteen Britons and one Australian in London form the first leg of the BDA Youth Exchange 2004. Sophie Evans from the UK and Ivana Tetauerova the leader of the Czech Republic group have both written accounts of their experiences. Here, SIGNMatters publishes extracts from their accounts. You can read the full accounts on www.deafok.com/exchange.

     

    The BDA Youth Exchange began in 1994 with an exchange with Switzerland. Since, there have been exchanges with Japan in 1998, Russia in 1999 and Iceland in 2003.

    The aims of these exchanges are to encourage young Deaf people to make friends and contacts in other countries and to learn more about their culture and to use International Sign Language.

    On 10 May 2004, a group of twelve deaf youths from the Czech Republic visit the UK for the first leg of the fifth Deaf Youth Exchange scheme initiated by the British Deaf Association (BDA) for ten days, where they met fourteen British participants (one originally from Australia). It was their first time to do an exchange trip to other country and they were fulfilled with expectations.

    The Czech exchanges and British participants visit to the BDA and NDCS proved to be very interesting for Ivana Tetauerova, Youth Exchange Leader - Czech Republic. She says: we learnt a lot about their activities and services provided to Deaf people and also various events which they organize for their members and families. We learnt about the newly developed International Deaf Children Society, which was very interesting. It was a very useful experience for us as we could compare with our similar organizations in the Czech Republic, namely Czech Union of the Deaf (CUN) and Federation of Parents and Friends of Hearing Impaired (FRPSP) and we would be able to bring some ideas back home to improve and develop our services further. (For further information on FRPSP, see: www. frpsp.cz z/eng_soubory/index_frpsp.html - English version.

     

    From Paddington to Reading

     

    Sophie Evans, one of the British participants of the Youth Exchange confirms that the visit to the BDA and NDCS were very informative and increased the knowledge with the British Deaf community, including meeting two important figures from both organization, Susan Daniels (Chief Executive of NDCS) and Paul Redfern (Head of Community Development of BDA).

    Next in the ten-days programme was a trip to Reading by train from Paddington station. Here Sophie says what she thought of the day. We were met and greeted by Jeff Wilson, who’s in his final year studying BA (Hons) Theatre Arts, Education and Deaf Studies at Bulmershe Court, one of the University of Reading’s campuses. He was our tour guide around the campus and we also met two fellow Deaf students, who taught us in drama workshop, designed to improve our confidence and to help us bond together. It was certainly fun, even though some of the exchangers looked worn out. The evening ended with three final year productions (plays) also on the campus, which was interesting but a bit long for our liking as we used a lot of energy in the drama workshop.

    Ivana comments that at University of Reading, there is lot of Deaf students with some being international. Hearing students, who are doing these particular courses, must learn BSL in order to enable good and efficient communication with their deaf fellow students. In the Czech Republic, there is the Educational Drama of the Deaf course (VDN) at the Faculty of Theatre at Janáček Academy of Music and Dramatic Arts (JAMU) in Brno. See www.divadlo.cz/vdn also available in English language.

     

    Czech educational system

     

    Another university course called Czech in the Communication of the Deaf, which is more like the British style Deaf Studies, is run at the Faculty of Philosophy & Arts, Charles University, Prague and is attended by Deaf, HoH and hearing students. The course covers the Czech Sign Language and its grammatical structure, Czech language and its linguistics, Psycholinguistics, Deaf History, Czech Deaf Culture, Sociolinguistics and so on. Students can become either researchers on Czech Sign Language or interpreters or teachers of the Deaf. For further information, see: FF UK obor CNES - in Czech language only, English

     

    Laughter and sadness

     

    The Czech exchangers had an opportunity to sample an English tradition where the Britons accompanied them to a pub where Deaf people assembled in one place. On the evening of the Czech’s arrival, they savored the dish of fish and chips at Harry Ramsdsen’s in Piccadilly Circus, which is so quintessentially English.

    The most enjoyable activities were the workshop organized by Tyron Woolfe, a Trustee for the BDA.

    Sophie and Ivana agreed that the workshop – Deaf Identity – was an eye-opener for everyone involved. The debate was based on the factors and importance of Deaf Identity, societal status, how to nurture the younger Deaf generation. The Czechs felt there is something different as regards to their own Deaf Culture, because before the Velvet Revolution of 1989, sign language was forbidden and now they saw their Czech Sign Language legally recognized in 1998, much earlier than Britain whose BSL was finally recognized last year of 2003.

    Both groups attended the Generation Game, organized by Lydia Docker, held at Union Chapel, Highbury and Illington. The game consisted of eight groups, representing different countries such as, China, Morocco, Papua, including Christmas Island! The event was something they will never forget because Lydia along with two entertaining hosts Fifi Farfield and Daryl Jackson, proved to be a huge success, and it was the Czech who won the Game. Ivana quoted “I am proud to say our group did not let our country and the Deaf Youth Exchange down at the same time.”

    At the end of the Czech’s ten-day stay in London, a farewell party was held in The Sussex pub in Covent Gardens. The group, both Britons and Czechs enjoyed themselves, there photographs were being snapped; thanksgiving speeches were announced and drinks being flowed.

    They were emotional and sad because they had the opportunity to learn and adapt different cultures, languages and history between two groups, sharing information and make new friends.

    Ivana concluded her experience on the Youth Exchange as: what was main thing I learnt from the exchange trip to London? It is to witness the multinational and multicultural society. Czech people are generally not so familiar with meeting multinational people and exchanging other cultures, not even with those who are Roma (gypsies) who still keep their lifestyles away from the mainstream Czech society. Apart them, we do have no Black or Asian people among us. So it was a new and fascinating experience for us to meet the multinational group.

    Whereas, this is what Sophie says about this exchange: the most important thing about this exchange, for me, was how everyone developed as a group. There were several communication breakdowns between exchangers but at the end it was a different story, we bonded together as a group brilliantly and became familiar with each person’s name sign. Some of each group’s native signs (BSL and Czech Sign Language) became easier for everyone to pick up and of course we improved our skills in using International Sing Language.

    The British participants, along with the Czech exchangers, had wonderful memories during the first leg of the Youth Exchange. Both groups are looking forward to develop the experience further when the British group visits Prague in October 2004.

     Zpět

     

    Poslední aktualizace
    17.11.2018

    optimalizováno pro rozlišení 1024x768 2003-2007 © cun.cz,  design: Martin Novák