Mladí neslyšící v Anglii

První fáze projektu "Deaf Youth Culture" podporovaného Evropskou Unií a spočívajícího ve výměnných pobytech neslyšící mládeže z České republiky a Velké Británie, se uskutečnila od 10. do 19.května. Pobytu v Anglii se účastnilo deset mladých lidí (Markéta Spilková, Andrea Kalců, Michaela Camperová, Daniela Pořízková, Jitka Šobáňová, Honza Wirth, Mirek Gavelčík, Matyáš Čuřík, Jakub Železný a já, Lenka Richterová). Organizátory tohoto výměnného projektu a vedoucími naší skupiny byli Mgr. Ivana Tetauerová a Ing. Martin Novák.

Přihlášených do projektu bylo samozřejmě více, ale vybráni byli ti, kteří nejlépe splňovali určitá kritéria. Podmínkou bylo ovládat znakový jazyk a základy anglického jazyka. V Anglii jsme měli poznávat kulturu a vzdělávání tamějších neslyšících a samozřejmě město Londýn.

V pondělí 10. května 2004 jsme odlétali z letiště Ruzyně v 15:40 h. Moc jsme se do Anglie těšili, většina z nás jela do Londýna poprvé. V Anglii nás čekalo první překvapení, a to bylo metro. Viděli jsme, že je to spletité bludiště a mnohem větší než u nás v Praze. Nejdříve jsme se v něm nemohli vyznat, ale pak jsme si na něj zvykli. Naštěstí nás ale na letišti vyzvedli dva neslyšící Angličané a společně s nimi jsme jeli na  Russell Square, kde se nacházel hostel, ve kterém jsme měli být ubytováni. Venku před zastávkou metra na nás čekali angličtí účastníci výměnného pobytu. Začali jsme se seznamovat. Byli jsme docela překvapeni jejich vzhledem a původem. Ne všichni byli totiž původem z Anglie. V Londýně je mnoho přistěhovalců, například jedna dívka pocházela z Nigérie a jiný chlapec měl předky z Pákistánu. Ale rychle jsme si na ně zvykli a skamarádili jsme se. Do pokojů v hostelu nás organizátoři rozdělili tak, že každý Čech byl s Angličanem. Večeři jsme měli v restauraci, tam jsme se začali učit jejich prstovou abecedu, abychom se mohli nějak domluvit. Jejich abeceda je poměrně odlišná od naší. Já si myslím, že to bylo bez větších problémů.

Organizátoři pro nás připravili spoustu akcí, které se nám líbily. Navštívili jsme anglické organizace BDA (British Deaf Association) a NDCS (The National Deaf Children´s Society). BDA je podobná organizace jako u nás ČUN, ale zaměřuje se hlavně na vzdělávání lidí ve věkové kategorii od 18 let výše. Nabízí zde kurzy znakového jazyka, pomáhají shánět neslyšícím zaměstnání a v sociálních otázkách, vydávají časopis SignMatters, pořádají různé akce pro neslyšící apod. NDCS je organizace určená rodičům neslyšících dětí i dětem samotným, připravuje pro ně akce, přednášky (podobně jako naše FRPSP). Byli jsme i v Readingu na univerzitě (tam jsme byli celý den, měli pro nás připravený divadelní workshop), na základní škole pro neslyšící v Brightonu (asi dvě hodiny autobusem od Londýna). Během pobytu se konaly různé workshopy a přednášky. Bylo to zajímavé. Samozřejmě jsme si také byli prohlédnout Londýn a jeho památky. Nejprve jsme navštívili známou část Londýna – Baker Street. Tam bylo založeno první metro na světě, v roce 1863. Také se tam nachází socha známého detektiva Sherlocka Holmese. Pak známé muzeum voskových figurín, kde jsme viděli slavné osobnosti – například královnu Alžbětu a princeznu Dianu. Nechyběli ani herci z různého kouta světa – například Julia Robertsová, Jennifer Lopezová, Brad Pitt. „Setkali jsme se“ i s Michaelem Jacksonem, Naomi Campbell a mnoha dalšími. Po prohlídce muzea jsme se vydali do centra Londýna. Byli jsme i na největším ruském kole světa, které se jmenuje London Eye. Kolo má hodně kabin, odkud je krásný výhled na Londýn. Viděli jsme zdálky Buckinghamský palác, Parlament, Big Ben a další pamětihodnosti. Big Ben a Buckinghamský palác jsme si později prohlédli i zblízka. Při prohlídce Londýna jsme nezapomněli ani na červené dvoupatrové autobusy, které jsou pro Anglii typické. Také jsme se v nich svezli. Viděli jsme i typické anglické červené telefonní budky. Zaujal nás Piccadilly Circus – to je náměstí, kde je známá rohová budova, na které jsou osvětlené reklamní tabule. Také jsme měli možnost podívat se do čínské čtvrti v Londýně. Tam byly čínské restaurace jedna vedle druhé, a nejen restaurace, ale i spousta obyvatel z Číny.

O víkendu jsme byli každý u rodiny, většinou po jednom, ale někteří Angličané vzali i dva Čechy. To z toho důvodu, že ti, co bydleli mimo Londýn, zůstávali o víkendu v hostelu. Já jsem byla s Andreou u organizátorky z anglické strany. O víkendu měl každý vlastní program, akorát v sobotu jsme se všichni opět sešli poblíž hostelu, kde se konaly zábavní hry na téma „Country“. Něco jako u nás Hry bez hranic. Angličtí organizátoři nás rozdělili do osmi skupin po osmi lidech podle států. My jsme samozřejmě reprezentovali Českou republiku. Soutěžily země ČR, Island, Irsko, Čína, Mongolsko, Maroko, Palestina a Austrálie. Hry byly zajímavé a skončily ve 23 hodin vítězstvím České republiky. Museli jsme plnit rozličné úkoly, například odhad ceny obrázku (telefonní budky, bot, hodinek a robota), vytvoření vlaštovky a její odhození  co nejdál, co nejrychleji sníst porci jídla, hrát pantomimu...apod. Jako porota vystupovali diváci, kteří se přišli na naše hry podívat.

V dalších dnech jsme byli navštívit Greenwich, kde se nachází poledník procházející Londýnem, Tower Bridge – zvedací most, televizi BBC. Nechyběl ani sport. Předposlední den se konal rozlučkový večírek, kde proběhlo vyměňování adres a čísel mobilů. Ve středu jsme pak odlétali zpátky do Prahy v 17:40 anglického času a přílet byl v 20:25 českého času. Celý pobyt se nám moc líbil, získali jsme nové zkušenosti a cenné informace, naučili se pár anglických znaků a anglickou prstovou abecedu, byli o anglická slovíčka bohatší. Už se těšíme, až naši noví kamarádi přiletí v říjnu do Prahy a opět se shledáme!!!

Lenka Richterová

Valentýnská zábava

V den svátku Valentýna, v sobotu dne 14. února 2004 se v ČUN v Dlouhé ul. 37 v Praze uskutečnila Valentýnská party. Zorganizovali ji účastníci a vedoucí projektu Deaf Youth Exchange, za účelem fundraisingu této výměnné akce.

V klubu se sešel hojný počet mladých neslyšících, nechyběli ani neslyšící přátelé z Moravy, kteří se přijeli i přes takovou dálku pobavit a seznámit s dalšími novými neslyšícími nebo i slyšícími, kteří se v ČUN učí český znakový jazyk. Všichni měli přijít v něčem červeném, takže se to tu „červenáčky“ jen hemžilo. Klub byl vyzdoben červenými balónky a srdíčky, prostě nálada jak se na Valentýna sluší a patří.

Za doprovodu hudby se zde hrály různé hry, soutěžilo se v párech, ve skupinkách a i jednotlivci měli co dělat a kdo právě nesoutěžil, bavil se už jen prostým pohledem na soutěžící. Rozhodně tu nechyběla legrace a smích. Zvláštním bonbónkem večera byla dlouhotrvající hra „Bottle game“, při níž se soutěžící snažili svou minci co nejblíže přiblížit k láhvi s drinkem, kterou si vybrali. Hra to byla napínavá a o půl jedné ráno, kdy měl zaznít konečný signál, se všichni snažili honem rychle se nejlépe trefit a láhev tak vyhrát. Každý se mohl občerstvit v baru, kde se nabízely všelijaké možné „Valentýnské speciality“. Plesání trvalo do tří hodin ranních. Zúčastnění se ke konci jen neradi a pomaličku rozcházeli, s myslí plnou nových zážitků. Všichni se očividně dobře pobavili a ještě se vyptávali, kdy se bude podobná akce konat. To byla pro nás organizátory pocta!

Velký dík patří předsedovi ČUN Praha Františku Tichému, který nám poskytl prostory v klubu, bez nichž bychom tuto párty nemohli uskutečnit.

Text: Mgr.Ivana Tetauerová

Projekt výměny neslyšící mládeže

DEAF YOUTH CULTURE

Ve dnech 10.-19.5. 2004 proběhla první fáze projektu „Deaf Youth Culture“ - "Kultura mladých neslyšících". Tento projekt jsme spolu s mým spolužákem z Filozofické fakulty UK v Praze Martinem Novákem zorganizovali pro mladé neslyšící ve věku 18 - 25 let. Jednalo se o výměnu neslyšící mládeže z České republiky a Velké Británie. Z ČR se tohoto projektu, jenž byl uskutečněn s podporou Evropské unie, zúčastnilo celkem deset mladých neslyšících - Andrea Kalců, Daniela Pořízková, Jitka Šobáňová, Lenka Richterová, Markéta Spilková, Michaela Camperová, Jakub Železný, Jan Wirth, Matyáš Čuřík a Mirek Gavelčík. Přihlášených do projektu bylo samozřejmě více, byli vybráni ti, kteří nejlépe splňovali určitá kritéria. Podmínkou bylo ovládat znakový jazyk a základy anglického jazyka. V Anglii jsme měli, jak již název projektu napovídá, poznávat kulturu a vzdělávání tamějších neslyšících a také něco o Velké Británii a jejím hlavním městě - Londýně.

Jak to tedy vše probíhalo? V pondělí 10.května 2004 naše skupina dvanácti neslyšících z ČR odjížděla na desetidenní výměnný pobyt, který nám z české strany podpořila Česká unie neslyšících (ČUN) a z anglické strany British Deaf Association (BDA). S Martinem jsme byli samozřejmě plni očekávání, jaké to bude, jelikož to bylo poprvé, co jsme takový projekt organizovali a uskutečňovali.

Když jsme v Anglii přistáli na londýnském letišti Gatwick, čekali zde na nás dva mladí neslyšící Angličané, kteří nás měli dovést za druhou skupinou do hostelu. Kromě nich zde byli i štáb ze See Hear, což je obdoba našeho Televizního klubu neslyšících v ČR. Ti nás filmovali téměř celou cestu do hostelu, kde jsme se setkali se druhou skupinou z Velké Británie a jejími dvěma vedoucími, Oliverem a Lydií.

Tento první večer byl, jak jinak, v duchu seznamování započat v restauraci Fish & Chips, kde podávali to nejtypičtější anglické jídlo - rybu s hranolky. Každý účastník se měl všem představit a dostali jsme trička, kde byly vlajky obou našich zemí - britská a česká a jméno každého účastníka. U stolu jsme seděli tak, abychom měli naproti sobě účastníka z anglické strany. Každý se hned snažil komunikovat s cílem poznat toho druhého, takže ruce ve vzduchu jen lítaly. Protože čeští účastníci přirozeně neovládali britský znakový jazyk, komunikovali mezi sebou mezinárodním znakovým jazykem a hned se učili britskou prstovou abecedu, která všem připadala velice zajímavá.

A co se dělo v dalších dnech? Výměna mládeže je zaměřena na setkání mladých lidí z různých zemí světa za účelem poznnání země hostitele, jazyk, historie a samozřejmě jejich životního stylu a způsobu života. Mladí tak mohou navazovat nová mezinárodní přátelství, budovat porozumění a navzájem si tak vyměňovat informace a zkušenosti. To je přesně ta skutečnost, kterou jsme zažili během desetidenního pobytu v Londýně. Naučili jsme se něco o britské komunitě neslyšících, jejich kultuře a dále britský znakový jazyk (BSL), historii tamějších neslyšících včetně kulturních aspektů většinové britské populace.

Během našeho pobytu v Londýně jsme navštívili dvě hlavní britské organizace pro neslyšící - British Deaf Association (BDA) a National Deaf Children´s Society (NDCS). Dozvěděli jsme se hodně o tom, jaké aktivity pořádají a jaké služby neslyšícím Britům poskytují a také o kulturních akcích, které organizují pro své členy a rodiny s neslyšícími dětmi. NDCS funguje na podobné bázi jako naše Federace rodičů a přátel sluchově postižených (FRPSP), která, jak všichni víme, poskytuje podobné služby jako jsou přednášky, semináře, pobyty pro rodiče sluchově postižených dětí a pro děti pořádá různé aktivity ve formě kroužků, víkendových akcí a táborů. BDA je zaměřena podobně jako u  nás ČUN, tedy poskytuje služby spíše již dospělým neslyšícím např. v sociálních otázkách a jejich slyšícím přátelům (kurzů znakového jazyka), během roku pořádá kulturní akce pro neslyšící apod. Organizaci vedou sami neslyšící. Též jsme se dozvěděli neméně zajímavé informace o nově založené organizaci International Deaf Children´s Society (IDCS), která je velmi zajímavá svými službami - zaměřuje se na pomoc neslyšícím dětem v chudých rozvojových zemích, kde šíří osvětu týkající se vzdělávání neslyšících, výuky znakového jazyka,  zabezpečují finanční podporu pro tamější školy a organizace pro neslyšící apod.

Též jsme měli možnost shlédnout fotbalové utkání neslyšících fotbalistů z Fulhamu proti slyšícímu klubu, kdy neslyšící vyhráli. Další večer jsme pro změnu navštívili klub neslyšících v Londýně. Velice nás překvapilo, že to ve skutečnosti není klub neslyšících, ale veliká hospoda, kde se neslyšící pravidelně každou středu scházejí a bylo jich tak kolem stovky, že to vypadalo jako by zde byla nějaká zábava!

Další zajímavou zkušeností byla pro nás návštěva univerzity v Readingu, asi půl hodiny vlakem z Londýna. Zde se nás ujal neslyšící student posledního ročníku divadelního oboru a provedl nás areálem univerzity, kde mohou sluchově postižení studovat obory jako drama, učitelství, sport, výtvarné umění, Deaf Studies (což je něco jako nauka o Neslyšících). Někteří neslyšící, kteří zde studují, jsou ze zahraničí. Slyšící studenti, kteří nastoupí na tyto obory, se musí učit BSL, aby komunikace s jejich neslyšícími kolegy byla bezproblémová. Všichni jsme se shodli na tom, že divadelní obor, který zde neslyšící mohou studovat, je něco jako naše Výchovná dramatika neslyšících (VDN) na JAMU v Brně. Byli jsme hrdí, že ve vzdělávání máme také určité pozitivní možnosti. Deaf Studies je opět obor podobný našemu oboru Čeština v komunikaci neslyšících na FF UK v Praze, kde studují rovněž neslyšící, nedoslýchaví a slyšící studenti a mohou se tak stát tlumočníky znakového jazyka, učiteli neslyšících nebo pracovat ve výzkumu znakového jazyka.

Během odpoledne v Readingu jsme měli divadelní workshop se dvěma neslyšícími studentkami. Hráli jsme různé hry, zaměřené na spolupráci mezi námi účastníky a poznávání se navzájem. Naše dvě skupiny se tak smísily v jednu, což bylo dobré. Večer jsme shlédli vystoupení tamějších studentů z posledního ročníku divadelního oboru. Byly to tři divadelní hry - mluvené a znakované v BSL zároveň, ale moc jsme tomu dobře nerozuměli, protože BSL samozřejmě moc neovládáme. Také jsme byli docela unavení z workshopu, ale byli jsme rádi, že jsme mohli vidět jak neslyšící a slyšící studenti hrají společně.

Mezi další aktivity, kterých jsme se v průběhu pobytu zúčastnili, byl workshop na téma Identita neslyšících, kterou vedl neslyšící Tyron Woolfe. Diskutovali jsme o společenských problémech ve světě neslyšících, jak situace vypadala předtím a teď, jak nalézt svoji identitu apod. My Češi jsme uvedli naši odlišnou situaci vzhledem ke komunistické éře, kdy byl znakový jazyk omezován a po Sametové revoluci v roce 1989 se nám otevřely širší možnosti ve vzdělávání neslyšících. Také bylo zajímavým zjištěním, že britský znakový jazyk byl v Británii uzákoněn v roce 2003 - tedy teprve loni - kdežto u nás český znakový jazyk již před šesti lety v roce 1998.

Víkend jsme strávili v rodinách britských účastníků. Takto jsme měli možnost naučit se a dozvědět se více o britském domácím životě, jídle a zvycích. Zajímavé také bylo to, že Britové, ať už slyšící nebo neslyšící, si před jídlem nepřejí dobrou chuť, kdežto my čeští neslyšící jsme je naučili alespoň zaklepat do stolu, což je náš způsob přání dobré chuti když už ne nahlas.

V sobotu angličtí účastníci výměnného projektu pořádali Generation Game Night, což byla soutěžní fundraisingová akce za účelem vydělat si peníze na druhou fázi projektu, kdy angličtí účastníci přijedou do České republiky. Soutěž se nesla v duchu "Země", soutěžilo zde osm skupin po osmi soutěžících. Byly zde skupiny jako Skotsko, Izrael, Austrálie, Papua Nová Guinea, Čína, Vánoční ostrovy (věřte mi), Maroko a my - Česká republika. Byla to velká legrace a nakonec vyhrála naše česká skupina, takže můžu s hrdostí říci, že jsme statečně a úspěšně reprezentovali jak naši republiku, tak výměnný projekt, neboť soutěže byly uskutečněny právě na podporu tohoto projektu.

Naším dalším výletním cílem bylo přímořské město Brighton, kde jsme se vyřádili na pouťových atrakcích u pláže, a pak jsme navštívili tamější základní školu pro neslyšící - Hamilton Lodge School. Někteří z nás navštívili v zahraničí školu pro neslyšící poprvé. Mohli jsme tak opět porovnat naše vzdělávací možnosti v ČR. Vyučují zde podobně jako na našich školách pro neslyšící, ale mají lepší materiální vybavení. Tento den jsme si pořádně vychutnali, neboť bylo moc hezké a slunečné počasí a musím podotknout, že někteří z nás skončili v moři i proti své vůli.

Poslední den někteří z nás měli možnost navštívit natáčecí studio See Hear ve velké budově televizní stanice BBC. Byla to skvělá příležitost, neboť jsme na vlastní oči viděli, kde se anglický televizní klub neslyšících natáčí a rovněž jsme se zde setkali s neslyšícími zaměstnanci. V Anglii mají skutečně lepší možnosti co se týče zaměstnání. Neslyšící tu pracují jako scénáristé, kameramani, moderátoři, jejich šéf je sám neslyšící. See Hear se vysílá každou sobotu po dobu 45 minut (náš Televizní klub neslyšících v současné době jen jedenkrát do měsíce po dobu 30 minut).

Samozřejmě, že jsme během pobytu v Anglii zvládli návštěvu tradičních Londýnských pamětihodností a turistických atrakcí jako je např. London Eye, Tower Bridge, muzeum voskových figurín Madamme Tussaud´s. Viděli jsme Big Ben, Parlament, Downing Street, kde žije britský premiér, Buckinghamský palác, Greenwich s nultým poledníkem apod. Také jsme navštívili noční Piccadilly Circus s jeho neónovými reklamami, Čínskou čtvrť a sousední Soho, kde jsme vyzkoušeli vodní dýmky. Též jsme nakupovali, či spíše se jednalo o prohlížení výloh na známé obchodní ulici Oxford Street. Kdo chtěl vidět více, mohl tak učinit v průběhu víkendu, kdy jsme byli rozděleni v rodinách. Též jsme měli malou sportovní událost - hráli jsme něco jako softbal. Během hry jsme zjistili, že některá pravidla pojímáme zcela jinak než angličané, ale i tak jsme si poslední horké odpoledne vychutnali.

Rozlučkovou párty jsme měli v centru Londýna v pronajatém salónku. Každý z nás dostal krásné společné fotky na památku, pořízené na London Eye. Proběhlo zde pár děkovných proslovů jak vedoucích tak účastníků projektu. Všichni byli šťastní, že mohli potkat nové kamarády, ale zároveň jsme byli smutní, že se vracíme domů. Deset dní skutečně uteklo tak rychle!
    Musím konstatovat, že projekt výměny mládeže je velice výborná zkušenost nejen pro všechny mladé neslyšící lidi, kteří chtějí vědět více o jiných mladých neslyšících, žijících v jiné zemi, poznat více jejich kulturu, jazyky a historii, seznámit se s novými přáteli a sdílet informace společně.

Kdybych měla říci, co jsme mohli díky této výměnné akci zjistit, je to poznání, že Velká Británie je skutečně multikulturní zemí. Češi nejsou dosud příliš zvyklí potkávat různé lidi z různých zemí - v Anglii to byli Pákistánci, Afričané, Číňané, Indové. I když u nás žijí Romové, přesto mnoho etnik u nás nepotkáme. To byla rovněž zkušenost, mohli jsme se dozvědět naopak něco i z jejich kultur a zvyků.

Co se týče statutu neslyšících u nás, naše práva se v mnohém zlepšila po roce 1989, což není tak dávno. Výzkum znakového jazyka u nás začal před deseti lety, kdežto výzkum BSL již na počátku let osmdesátých. Co se týče skrytých titulků, my jsme ještě takovou možnost před rokem 1992 neznali, kdežto neslyšící Britové si je mohli vychutnávat již od roku 1978. Jak jsem zjistila, 80% televizních programů na BBC je otitulkováno se záměrem zvýšit toto na 95% - 100% v roce 2008. Avšak nesmíme zapomínat na to, že jsme dosáhli mnohého, vezmeme-li v úvahu takto krátkou dobu. Naše státní televizní stanice ČT1 a ČT2 poskytuje 70% skrytých titulků a dvě soukromé televizní stanice Nova a Prima poskytují 15% otitulkovaných programů, jak je požadováno zákonem. Takto vidíme, že proces titulkování se u nás velmi příznivě a rychle vyvíjí.

Ohledně vzdělávání neslyšících v České republice, i my můžeme být hrdí na neustále narůstající počet sluchově postižených studentů na univerzitách. Tlumočnické a zapisovatelské služby sice dosud nejsou dostupné na každé střední škole nebo univerzitě, ale zlepšují se každým dnem, krok za krokem, takže doufám, že dosáhneme takové úrovně, kterou jsme viděli ve Velké Británii,  v relativně brzké době. Někteří naši neslyšící studenti již nabyli zkušeností coby studenti v zahraničí nebo jako asistenti učitelů v zahraničí. Tato skutečnost a příležitost zcela jistě napomáhá zvyšovat u neslyšících sebedůvěru a sebevědomí. Stále však můžeme vidět, že mladí neslyšící z Velké Británie mají více možností. My jsme na začátku. Doufám, že se naše možnosti rozšíří, rovněž i díky té skutečnosti, že jsme tento rok vstoupili do Evropské Unie.

Ještě jednu věc jsme shledali zajímavou: naši hostitelé nás zasvětili do dvou metod, jimiž mohou získat potřebné finance na různé projekty a sice - první, která je i u nás běžná -  výdělek peněz organizováním zábav, her, sportovních událostí, soutěží pro neslyšící apod. Ale druhá metoda, pro nás tak nevšední a nepochopitelná - skupina neslyšících v Anglii si na projekt vydělala například tím, že museli vystoupit na všech 133 stanicích v londýnském metru. Nebo jedinec či skupina prohlásí, že za určitou dobu uběhne určitý počet kilometrů, uplave určitý počet bazénů, nebo porazí všechny v kulečníku apod. Když ten dotyčný akci zvládne na výbornou, zůstanou jim peníze, které do nich investovali jejich neslyšící kamarádi, známí, příbuzní. Myslím, že u nás by to vzhledem k našim tradicím a konvencím zatím neuspělo a spíše by takový způsob vydělávání peněz vyvolal pohoršení. Lidé by takovému způsobu asi neporozuměli. Nevím. Proto jsme se raději drželi prvního způsobu a ještě před uskutečněním první fáze projektu jsme společně s českými účastníky zorganizovali v klubovně ČUN dne 14.2.2004 Valentýnskou party, která se nám moc povedla.

Doporučuji všem mladým lidem zkusit něco podobného jako je výměna mládeže, dokud jsou mladí, neboť je to velice skvělá příležitost s nezapomenutelnými zážitky!

Všichni jsme si pobyt ve Velké Británii užili. Vím, že na tento vzdělávací a poznávací pobyt nikdo z nás jistě nezapomene. Každý může svým kamarádům vyprávět, co v Anglii viděl a zažil. Pro ty, kteří neměli tu možnost zúčastnit se a rádi by věděli něco o kultuře anglických neslyšících, bychom rádi po létě uspořádali setkání formou přednášky a besedy v klubu ČUN. Datum konání zveřejníme na našich webových stránkách, kde zájemci mohou zhlédnout i fotografie a další články týkající se výměny neslyšící mládeže: www.exchange.martanek.com.

Nyní se všichni těšíme na to, že na podzim přivítáme anglickou skupinu v České republice, kdy se uskuteční druhá fáze výměny neslyšící mládeže v Praze.

Text:  Ivana Tetauerová, vedoucí výměnného projektu

1) Splnil projekt vaše očekávání?

LENKA: Ano, byla jsem tam moc spokojená. Moc se mi to tam líbilo, a kdyby byl zase další takový podobný projekt, byla bych moc ráda, kdybyste mne vybrali.

HONZA: Já jsem nic neočekával, chtěl jsem se nechat překvapit J

JITKA: Ano, jsem spokojena s organizací i průběhem. Těší mě, že jsem se ho mohla zúčastnit. Obohatil mě o poznání nové země, jejich kultury a zvyků. Líbilo se mi, že jsem mohla poznávat kulturu neslyšících, jejich způsob života a také se učit BSL. Na zápory si už nemohu vzpomenout, protože pocit z celé akce mám dobrý.

MARKÉTA: Prvně, když jsem viděla plán anglické skupiny připravený pro nás, jsem nebyla nijak nadšená, protože jsem neměla dost informací k vytvoření mých představ o pobytu v Anglii. Nevěděla jsem, co jsem měla očekávat od programu, co mi všechno přinese. Musím se ale přiznat, že se mi pobyt v Londýně moc líbil a mile mne překvapil. Takže můžu říct, že projekt byl nad moje očekávání a velice mne potěšil. Jsem moc ráda a děkuji, že jste mi umožnili pobýt s naší i anglickou skupinou a získat pro mne nové a cenné zkušenosti a kontakty.

ANDREA: Ano, myslím si, že jsem spokojená. Chyběly tam sice některé věci ze strany organizace Angličanů, ale mohlo to být i třeba horší. Takže nemám co dodat.

DANIELA: Ano, ano – projekt splnil mé očekávání. Získala jsem dost zkušeností, a také jsem poznala hodně z kultury neslyšících Angličanů.... Jsem moc ráda, že jsem se mohla projektu zúčastnit a jet do Anglie... Naučila jsem se hodně zajímavých věcí...

MATYÁŠ: Ano, jsem s celým projektem velmi spokojen. Líbila se mi komunikace s anglickými neslyšícími a také jsem byl nadšen Anglií, její kulturou a památkami. Budu velmi rád, pokud tyto aktivity i nadále potrvají.

MARTIN: Samozřejmě, chtěl jsem poznat kulturu neslyšících v Anglii. Někdy jsem nevěděl, co bude následovat, ale to mi ani moc nevadilo, protože každodenní překvapení má být. Tím to pro mě bylo záhadnější a zajímavější. Poprvé jsem měl možnost spatřit a získat hodně zkušeností, jako nikdy předtím.

MIREK: Projekt splnil má očekávání, získal jsem nové informace a poznatky o kultuře a zájmech neslyšících ve Velké Británii. Tento projekt byl důležitý i z toho důvodu, že jsme mohli srovnat rozvoj vzdělání neslyšících v Anglii a u nás.

MICHAELA: Tento projekt Youth Exchange byl skvělý! Abych se přiznala, tak jsem takový výborný projekt nečekala :o)

2) Co nového jste se díky tomuto projektu naučili, vaše zkušenosti?

HONZA: Mezinárodní znakový jazyk, porovnávání kultury neslyšících Čechů a Angličanů, setkal jsem tam s hodně lidmi, kteří pochází i z jiných zemí.

DANIELA: Celý týden v Anglii mi dal hodně - viděla jsem různé památky, kultury a lidi, je tam hodně smíšených ras a kultur. Anglická skupina pro nás připravila bohatý program, se kterým jsem byla moc spokojená. Za celý týden jsem si ani neodpočinula, jak jsem měla nabitý program, opravdu se mi moc líbil….Jsem ráda, že jsem mohla navštívit školy – univerzitu a základní školu pro neslyšící v Brightonu….Budu na celý život vzpomínat. Opravdu jsem získala hodně zkušeností…

LENKA: Jsem bohatší o anglickou slovní zásobu. V pohodě jsem se s mladými „deafies“ domluvila nejen znakovou řečí, ale i orálně. To mě potěšilo. Bylo tam mnoho akcí a to se mi taky líbilo, i přednášky v organizacích byly zajímavé. Od neslyšících jsem zjistila spoustu zajímavých věcí, kultura je tam trochu odlišná, třeba mají skoro na všechno příspěvek (sluchadla atd). Jak jsem už v předchozí otázce říkala, byla bych moc ráda, kdybych se mohla zase příště zúčastnit dalšího projektu, tak to tady musím zopakovat. Doufám, že mě zase vezmete, kdyby se nějaký další projekt konal.

MARKÉTA: Hodně dlouho jsem si přála se dostat někam do zahraničí mezi mladé neslyšící lidi a poznat jejich způsob života, jejich odlišnou kulturu a hlavně jejich zkušenosti ve světě neslyšících. Díky tomuto projektu se mi splnil tento sen. Mohla jsem konečně, společně s neslyšícími z naší skupiny, navštívit některé organizace, školy, setkat se s dalšími neslyšícími a popovídat si s nimi. Nejvíce mne zaujala organizace IDCS. Dále se mi velice líbil sobotní večer, kdy uspořádali zábavný večer pro 8 skupin (včetně naší české skupiny) a soutěžili jsme v různých disciplínách mezi sebou. Na tom si angličtí organizátoři pěkně vydělali, což je podle mne velice dobrý způsob získání peněz pro jiné účely. Myslím si, že by se tohle mělo dělat i u nás – být aktivní a ne čekat, že nám peníze samy spadnou do klína. Naše skupina sice uspořádala Valentýnskou párty, která se moc povedla a bylo by skvělé, kdyby se takových podobných akcí pořádalo víc. Ještě mne nadchlo, jak se neslyšící Angličané (hlavně mladí) scházejí v hojném počtu pravidelně alespoň jednou týdně v místní hospodě. U nás to, si myslím, není. Možná v Pevnosti, ale tam jsem bohužel ještě nikdy nebyla. Kdybych měla možnost někam se znovu podívat, neváhala bych a zkusila bych se znovu přihlásit. Vřele to doporučuji všem, kteří jsou zvídaví, společenští a rádi poznávají nové lidi a jejich zvyky. Zanechalo to ve mně hluboké dojmy a věřím, že budu na pobyt v Londýně ještě dlouho vzpomínat.

JITKA: Oceňuji především mnoho nových informací. Například: byla jsem překvapena, jak jsou angličtí Neslyšící sebejistí, důvěřují si, otevření. Bylo vidět, že jsou tam lidé milí a slušní, že mají starosti jako každý jiný, ale jsou spokojení s tím, jak se v jejich zemi zachází s pojmem Neslyšící. Libí se mi jejich možnosti studia a práce, kariéry. Oceňuji snahu o integraci neslyšících mezi slyšící děti. Líbí se mi jejich školy a také jejich organizace – systém financování. Služby poskytované těmito organizacemi jsou dobré. Asi jako u nás, ačkoliv s našimi nemám mnoho zkušeností. Líbila se mi celá anglická zemička – domy, jazyk, lidé, metro… Naučila jsem se také vážit sama sebe a také jsem si doufám odvezla několik kilo zdravého sebevědomí, odvahy a víry.

ANDREA: Pochopila jsem jako nedoslýchavá, co vše neslyšící prožívají. Co je pro ně hodně důležité. Mrzí mě akorát, že jsou jen posedlí kulturou neslyšících. Ostatní, co se děje kolem nich, nepřijímají. Mrzí mě to.  Ale takové ty různé metody vyučování, vzdělávání se mi líbily. Chtěla bych tu nějakou část rozvíjet. Vše se nedá přenést sem, ale určitě vím, že by se měla změnit metoda vyučování neslyšících.  Chtěla bych poznat další vzdělávání a výchovu a kulturu v jiných zemích. V chudých či bohatých zemích. Každý má něco zajímavého, co  by se mohlo přijmout a přizpůsobit se tomu. Například Austrálie, Holandsko, Itálie, Španělsko, Brazílie, Japonsko, Rusko, Indie…

MARTIN: Překvapilo mě hodně věcí. Neslyšící v Anglii jsou velmi vůči sobě velmi tolerantní a navzájem si pomáhají, a to hlavně těm slabším. Vzdělání je přizpůsobené tak, aby měli neslyšící lepší možnost najít si práci. Díky tomu pracují na místech, které jim přináší potěšení. Také rodiče neslyšících, kteří jsou slyšící, mají zájem o kulturu neslyšících, velmi často i ovládají sami znakový jazyk. Všichni slyšící lidé v obchodech, v barech, prostě kdekoliv, jsou k neslyšícím velmi tolerantní a snaží se jim po všech stránkách  přizpůsobit.

MICHAELA: Díky tomuto projektu jsem zapadla do skupinky Angličanů, naučila jsem se s nimi komunikovat v angličtině a znakovém jazyce BSL i jejich zajímavou prstovou abecedou. Byla s nimi zábava. Jejich komunikace mne zaujala. Také jsem poznala jejich kulturu neslyšících a pochopila smýšlení o jejich kultuře. Angličané jsou podle mě průbojnější, bojují o svá práva neslyšících a aby neslyšící měli stejné podmínky jako slyšící lidé. Všimla jsem si, že jejich kultura neslyšících je hodně vepředu, tedy je na tom lépe než u nás v Čechách. Například oproti nám Čechům mají lepší podmínky ve školství, v zaměstnání, vysoké dotace od státu, lepší kompenzační pomůcky apod.

MIREK: Získal jsem nejen nové informace o klubové činnosti, školách, divadle apod., ale hlavně jsem poznal jinou kulturu a společnost, která se liší od naší společnosti. V Anglii jsem viděl mnoho národností a ras žít vedle sebe, což u nás v České republice není moc zvykem. Překvapilo mne, že mnoho neslyšících pracuje v televizní společnosti BBC na profesionální úrovni (např. pracují jako kameramani apod.) Podle mého názoru jsem získal opravdu cenné zkušenosti. Rád jsem se podíval do Anglie, poznal nové lidi. Celkově bych výměnný pobyt hodnotil kladně a naše skupina se určitě vynasnaží, aby se anglickým neslyšícím líbilo také u nás až k nám přijedou na podzim. Určitě doporučuji všem neslyšícím zúčastnit se takových projektů, protože tímto způsobem si můžeme rozšířit obzor a získat spoustu cenných zkušeností.

Ivana Tetauerová, vedoucí výměnného projektu

BDA Youth Exchange with Czech Republic

Last May, twelve young people from the Czech Republic joined thirteen Britons and one Australian in London form the first leg of the BDA Youth Exchange 2004. Sophie Evans from the UK and Ivana Tetauerova the leader of the Czech Republic group have both written accounts of their experiences. Here, SIGNMatters publishes extracts from their accounts. You can read the full accounts on www.deafok.com/exchange.

The BDA Youth Exchange began in 1994 with an exchange with Switzerland. Since, there have been exchanges with Japan in 1998, Russia in 1999 and Iceland in 2003.

The aims of these exchanges are to encourage young Deaf people to make friends and contacts in other countries and to learn more about their culture and to use International Sign Language.

On 10 May 2004, a group of twelve deaf youths from the Czech Republic visit the UK for the first leg of the fifth Deaf Youth Exchange scheme initiated by the British Deaf Association (BDA) for ten days, where they met fourteen British participants (one originally from Australia). It was their first time to do an exchange trip to other country and they were fulfilled with expectations.